No to je Itálie aneb Co tě nezabije, to tě posílí
Tak takhle to u nás vypadalo před lety. V normálním vztahu je na počátku romantika, u nás byla ,,Itálie."
Všichni víme, že přirovnání - no to je Itálie, nepatří ani dobrému jídlu, ani hezkému počasí. Italové i při normálním hovoru rozhazují rukama a zvyšují hlas, natož při hádce. A já? Já rovnou házím nádobím.
Moje žárlivost a Mauriziova výbušnost, to nám na začátku našeho vztahu zajistilo rychlý úbytek sklenic, talířů i hrnců. Proč hrnců? Protože jsme tenkrát měli dvě kočky a psa. No nebojte, nezbláznila jsem se. Opravdu naši zvířecí miláčci byli důvodem, proč jsem házela hrncem, pánvičkou a ne porcelánem.
V italských domácnostech se v ponožkách či naboso nechodí. Někdo doma skočí do bačkor, jako já, ale většina lidí se přes den nepřezouvá. O návštěvách nemluvě.
A díky nepřezouvání by tedy nebyl problém, kdyby někde nějakej střípek z rozbitého nádobí zůstal. Ale naše Sanny, Emma i Bice, ty vlezly všude - holky chlupatý.
A jelikož skleničky se rozlétly po celé kuchyni a já pak musela hodinu luxovat, aby se těm našim čtyřnohým miláčkům nic nestalo, začala jsem raději třískat hrncema.
To přezouvání mi připomnělo první návštěvu moji sestry - s Mauriziem. Tenkrát jsem mu v předsíni řekla, ať si zuje boty. ,,Co? To si děláš legraci? To mám jako chodit v ponožkách?" Dalo by se říct, že pro něj to byla potupa. Nikdy neviděl žádnou návštěvu v ponožkách. ,,Zuj se prosím, tady je to normální." Začínala jsem se obávat, že první setkání s mou rodinou dopadne blbě. Moje ségra je pořádkumilovná, stejně jako já a Maurizio je tvrdá palice. Co dělat? Přece si nedáme kafe v předsíni na stojáka. Už jsem přemýšlela, do jaké nejbližší restaurace je všechny pozvu.
,,To jsem teda nikde neviděl.. Ani v Anglii, ani v Americe, ani v Africe." Supěl ten můj doktor a rozvazoval si tkaničky. Tehdá jsem vyhrála. Ale ještě týden jsem poslouchala, že tohle nikde ve světě nezažil, a že už tady k nikomu na návštěvu nejde.
Všechno je jednou poprvé. Teď už se u ségry přezouvá bez keců - je to jen o zvyku.
Aby Ital z jihu poznal tu pravou ,,Itálii," musel začít žít s českou holkou. Neříkám, že Maurizio je kliďas. Ten když začne řvát, tak zavírám nejen okna, ale i okenice a stejně ho slyší celej barák - ten přes ulici. Ale tady se nad tím nikdo nepozastavuje. Tady je to normální.
Ovšem uražené ucho od hrnce, pánev s omeletou letící přes půl obýváku, pár zdeformovaných kastrolů a pánviček - to ani Ital z Kalábrie nezažil.
Když na sebe narazí dvě tvrdé hlavy, tak už to není ,,Itálie," ale Válka Roseových.
Opadaná omítka kolem futer při ,,soutěži" - kdo víc třískne dveřma, naražený palec (v krokskách do zdi nekopejte), sedřená ruka (dřevěné dveře nejsou boxovací pytel) a iPhon není míč na vybiku. Ano jsem - byla jsem ,,trochu" cholerik. Každý půlrok jsem se balila a volala do Prahy, že se vracím. Srandu si ze mne dělala nejen ségra a kamarádi, ale i synovec. ,,Kájo, já bych přijel na týden k vám," volal mi na Skype David. ,,No já nevím Davsone, u nás je teď dusno, nemluví se mnou ani klika u dveří, asi se budu stěhovat." David se začal smát: ,,Po kolikáté už? Tak já začátkem příštího měsíce přijedu."
,,Itálie" v naší domácnosti byla opravdu na ,,denním pořádku." Většinou jsem ječela italsky, ale jednou ze mne vylítlo hezky česky: ,,já tě nenávidím." Maurizio se zarazil. ,,Cos to řekla?" ,,Vygoogluj si to." A on šel a googloval. Teď se tomu směju, ale tenkrát mi do smíchu nebylo.
Když mi nedal po ránu pusu (tenhle zvyk máme od začátku našeho vztahu), věděla jsem, že chyba je na mé straně, a že bude tichá domácnost několik dní. To bylo pro mne horší než hádka. Já neumím bejt zticha.
Když byl na vině hádky on, ráno mi dal pusu a při obědě už jsme si povídali, jako by nic. Já jsem člověk, co rychle vybouchne, ale za pár hodin na hádku zapomene.
Říká se, že sedmý rok vztahu je kritický, pro nás to byl asi sedmý týden soužití. A pak několik dalších let. Několikrát ročně jsem jezdívala do Prahy, abych si odpočinula já i on, ale po týdnu už se nám začalo stýskat. Pár týdnů po návratu ,,líbánky," ale pak zas ,,Itálie."
Kolikrát jsme se chtěli rozejít, kolikrát jsme tím vyhrožovali jeden druhému, ale jak se říká - láska i hory přenáší.
A dnes? Rodinná pohoda.
Kdy přesně nastal zlom v našem vztahu? Nevím. Ale v Praze už jsem nebyla tři roky.
Po několika letech ,,Itálie" užíváme si teď několik let domácí pohodu a doufám, že nám dlouho vydrží. Procházky, kino, večeře ve dvou v restauraci, snídaně (třeba na balkoně) nebo jen tak ležet na gauči a koukat na film, to jsou chvíle, které bych za nic nevyměnila. Jsou to chvíle pohody, kterou od jisté doby přeji všem mým kamarádům. Zdraví a domácí pohoda, to je pro mne teď nejdůležitější. A to bych přála každému z vás!
K napsání tohoto velmi osobního blogu, inspirovala mě kamarádka, která se chce rozvádět - mají doma prý ,,Itálii." Ale já bych chtěla říct jí, i vám ostatním, co právě bojujete ve vztahu. Pokud milujete, neházejte flintu do žita!
A voi - auguri ......da noi.
Vám - hodně štěstí ....od nás! ...........a hodně legrace, protože smíchu je k životu třeba stejně, jako pohody!
Karla Šimonovská - Slezáková
Nekritizuj
,,Ten umí to a ten zas tohle a všichni dohromady uděláme moc," zpívá se v jedné slavné veselohře, kterou všichni znají, ale mnozí by si ji měli pouštět každé ráno při probuzení. Pak by se možná chovali k druhým jinak.
Karla Šimonovská - Slezáková
Padesátiletá Pipina
,,Ty jsi exhibicionista?" Zeptala se jedna žena mého přítele, když jsme se včera sešli před základní školou.
Karla Šimonovská - Slezáková
Když Husák visel nad katedrou
Už spoustu let jsem měla jedno přání, které jsem si chtěla splnit. Nečekejte ale nějaké touhy po dalekých cestách nebo po vilce za Prahou - kdo by jí uklízel ;)
Karla Šimonovská - Slezáková
Nenechám se vyhazovat!
Pokud vás někdy někdo odněkud vyhazoval (mně se to stalo už několikrát), znáte ten slastný pocit, když jste ve SVÉM.
Karla Šimonovská - Slezáková
Tak jsem zase v Itálii :)
Moc ráda se vracím do mého druhého ,,domova," kterým je Itálie. Miluju tu spoustu věcí, ale jedno mám nejraději ...
Karla Šimonovská - Slezáková
Svlékněte se, uvolněte a vychutnejte si tu slast
Ženy odhoďte podprsenky i kalhotky, pánové slipy či trenky ... a nejen. Pak uvidíte, jak si to léto lépe užijete.
Karla Šimonovská - Slezáková
Čtenářům blogů iDNES
Budu chvilku hlasem blogerů, když oni jsou bez hlasů, ač čtenářů i diskutujících mají víc než dost.
Karla Šimonovská - Slezáková
Na seniory mi nesahejte!
,,To je hrozný, zase důchodcům přidali, ti se mají líp než my pracující. Baba jedna stará, dědek plesnivej."
Karla Šimonovská - Slezáková
Jsem prý blázen
,,Ty jsi blázen, ty nejsi normální, ty jsi magor," slyšela jsem nejednou. Ano, žiju dvojí život, i když to tak na první pohled nevypadá. Někdy mě to těší, někdy je mi z toho zase smutno, ale jinak to nejde a už asi nikdy nepůjde.
Karla Šimonovská - Slezáková
Jarní milování
Dnešní článek je o milování, protože podle mne je to společně se zdravím to nejdůležitější, co v životě máme.
Karla Šimonovská - Slezáková
V Německu bych žít nechtěla
,,Domove sladký domove." Řekla jsem si hned na letišti, po návratu z Kolína nad Rýnem. My si vůbec neuvědomujeme, v jak klidné a krásné zemi žijeme.
Karla Šimonovská - Slezáková
Výrobky z dob socialismu mě dokáží potěšit iDNES
Místo dětského psychologa vařečka, pásek nebo pár facek. Místo televize knížka s baterkou pod peřinou. Místo tabletu asfalt a barevné křídy. A přesto na dětství sedmdesátých a osmdesátých let všichni tak rádi vzpomínáme.
Karla Šimonovská - Slezáková
Hotely na jednu noc
,,Já bych to dělat nemohla, já bych se bála," řekla mi nejedna z mých kamarádek. Ale mě to baví, je to cestování, poznávání nového a ještě za to mám peníze. Navíc konečně tu mojí pusu využiju i na něco jiného, než na průsery.
Karla Šimonovská - Slezáková
Snad každý má ve středním věku nějaké to trápení
,,Proč já se takhle svévolně trápím, proč tu stojím jak jelito s očima plnýma slz místo toho, abych se někde courala v nákupáku nebo zašla za kámoškou na kafe. Né, já opravdu nejsem normální.“
Karla Šimonovská - Slezáková
Obyčejný život je neobyčejný
Včerejší pracovní cesta Prahou mě donutila k zamyšlení, které mě provází celým dnešním dnem a všude tu paní z ulice vidím. Možná by ji měla vidět i spousta jiných lidí.
Karla Šimonovská - Slezáková
Jak jsem byla na křtu knížky aneb Knihovna Václava Havla je takový obýváček
A že to byl křest zajímavý. Patrik Banga křtil svojí knihu, kterou mu pokřtil režisér Václav Marhoul, spisovatel Jáchym Topol a spisovatelka Petra Dvořáková. Hrála kapela, víno teklo proudem, všude kamery a byla jsem tam taky já!
Karla Šimonovská - Slezáková
Ano bylo líp, ale bylo i hůř aneb Jsme hodně zhýčkaní
Vzpomenete si ještě na svoje dětství a mládí? Na to jak jste se měli, co jste jedli, kam jste jezdili, jak vaše rodiče doma dřeli? Porovnejte to s tím, jak se máte dnes a přestaňte si stěžovat!
Karla Šimonovská - Slezáková
Rozdíly mezi Českou republikou a Itálií jsou stále stejné a nepřehlédnutelné
Je to přesně 22 let, co jsem se srdcem svázala s Itálií a každá cesta tam, je pro mne plná emocí, vjemů a zážitků. A tak, když mi ve čtvrtek pan ředitel oznámil, že bych mohla letět pracovně na veletrh čokolády do Assisi
Karla Šimonovská - Slezáková
Blbý a blbější na Moravě
Češi, Moraváci, Slováci - všude se najdou blbci, ale na lodích na Baťově kanálu si minulý víkend snad udělali československý sraz!
Karla Šimonovská - Slezáková
Miluju návraty do osmdesátých let
Jsem vděčná za cokoli, co mi připomene dětství, ať už jsou to věci nebo místa. Takže když mě kolegyně Péťa pozvala na jejich třítýdenní dětský tábor, jela jsem s radostí, i když jsem jako malá pionýrské tábory strašně nenáviděla.
předchozí | 1 2 3 4 5 6 7 ... | další |
- Počet článků 264
- Celková karma 35,43
- Průměrná čtenost 3736x
Co mě baví? Žít, snít a vzpomínat :)
Má kniha Zrzavé dětství v socialismu.... jestli se chcete vrátil v čase......, tak tady!