Ať byli komunisti jaký byli, rekreaci nám skvěle zařídili

16. 04. 2015 15:08:59
Sedím na balkoně a snídám. Je skoro poledne, takže jinde už vaří oběd a ke mně se donesla jakási známá vůně. Nasávám - ovocné knedlíky, mňam! Ty to ale asi nebudou, Italové je nedělají. Ovšem ta vůně je stejná. A díky té vůni jsem se přenesla do chatky v Samopších , kam jsem v dětství jezdívala s našima a se sestrou Ivetou na dovolenou. Tenkrát jsme na to krásné místo jezdili díky ROH (revoluční odborové hnutí) Barrandov, kde pracoval táta. Dva týdny koupání, hub, procházek a houpaček. Taková byla podniková rekreační oblast Samopše u Sázavy.

Samopše jsou malá vesnička, kde žije asi stovka obyvatel. Stojí na pravém břehu řeky Sázavy a krom motoráčku, který má zastávku snad kilometr od vesnice (na levém břehu řeky), nejezdí tam nic. Tam bych teda bydlet nechtěla. Dva kilometry do města Sázava nebo kilometr na vlak. Bezva výběr. Ale na téhle straně Barrandov své chatičky neměl. My jezdili na levou stranu řeky Sázavy. Tam, kde komunisti, ať už byli jaký byli, vystavěli úžasnou rekreační oblast! Desítky podniků z celé České republiky, postavily si v této oblasti chatičky, chaty, pionýrský tábor a jeden hotýlek. Ideální místo pro rodiny, které neměly vlastní chatu či chalupu.

,,Karle, skoč mi pro vodu na nádobí." Volá mamka z kuchyňky, kde vařila na dvouplotýnkovém vařiči jahodové knedlíky. Ségra, táta a já jsme hráli na terase kostky. Tohle jsou přesně ty vzpomínky, u kterých se člověk usmívá a je mu krásně! Táta vzal dvě plechové světle modré konve a šel k sousední chatce pro vodu. My běžely užrat pár jahod mamce. ,,Holky neužírejte a běžte si hrát na louku, za chvilku vás zavolám na oběd."

Barrandovské ateliéry měly v Samopších pět chatiček, houpačky, velkou louku, ohniště a pět kadibudek. Ty byly naštěstí na konci té louky. Pamatuji, že vždy po příjezdu běžela máma se savem, košťátkem a vápnem směr kadibouda. Vymetla pavouky, vydezinfikovala ,,trůn" a jak se nám tam pak krásně ,,relaxovalo." Les za námi, louka před námi, jen v noci jsem raději chodila v chatě na nočník. Kohoutky s pitnou vodou byly jen ob chatku, venku pod terasou. Mít vodu před chatičkou bývala výhoda i nevýhoda. Nemusel jsi tahat konve, měl jsi kohoutek hned pod schodama , ale zase se tam courali lidi z jiných chatek. Stejně jsme dostávali každej rok jinou chatičku, takže jsme si to užili tak i tak. Hlavní bylo, že jsme vůbec něco dostali. O rekreaci v Samopších byl veliký zájem. Táta, jakožto truhlář, tesař a stavěč scénických dekorací měl tu výhodu, že jezdil s pár kolegy chatičky opravovat, tudíž měl jakousi ,,protekci." Každý rok jsme v nějakém letním termínu rekreační poukaz do Samopší dostali. Časem se do každé chatky zavedl vodovod a ze špajzů se udělaly toalety. Ale já pamatuji doby, kdy se chodilo přes louku do kadibudek a pro vodu k chatce č.1, kde byla klasická pumpa.

,,Tak Karle, kde jsi s tou vodou?" Naháněla mamka tátu. ,,A no jo, to je furt sekýrování." Hudruje táta, který se u vedlejší chatky zakecal s kolegou z práce. Ten kolega, pan Chaloupka, měl syna v mých letech a já se do něj zamilovala. Hrála jsem si s ním na prince a na princeznu a on mě vozil na svém ,,oři," kterým byla houpačka. Dával mi třešně za ucho, abych prý byla pravá princezna, ale já je hned za rohem sežrala. Usmíval se na mne přes okno, když pršelo a byli jsme zavřeni v chatce. Krásné jsou dětské lásky. Už sice nevím jak se jmenoval, ale vidím ho v tom okně, s hlavou opřenou o ruce a naštvaným výrazem, že nemůžeme ven. Ten rok k nám na pár dní přijeli Jiroušovi, kamarádi mých rodičů. Jelikož měli dvě dcery, Lenku a Hanku, tak na mého prince s houpacím ,,koněm" nezbyl čas. Houpačky jsme zabraly my tři a naše panenky. Bylo mi asi deset a v tom věku byly panenky a kamarádky ještě přednější než chlap. Tím skončila má první láska ze Samopší. Marně jsem ho pak čekala u okna. Při odjezdu se ten mladej Chalupa ani nerozloučil. Rok poté jsem se po něm sháněla. Prý emigrovali.

Celých patnáct let co jsme jezdili do Samopší, vždycky jsem se tam těšila. Všude byla spousta míst ke koupání, pláží, houpaček a kolotočů. Všude se mohlo bez problémů, nikdo nás nikdy nevyhodil, i když to byl pozemek jiného podniku. Moje sestra Iveta mě každý den vzala před jiné chatky, na jiné houpačky. Bylo to jako velikánská pouť. Nejraději jsem měla dvoulavičkovou houpačku před hotelem, kde byl také úžasnej kolotoč. Měl sedátka jedno za druhým, podobné jako na řetízkovém kolotoči. Na louku před tento hotel, chodívali jsme i s rodiči na celé odpoledne. Vedle řeky jsme rozložili deku, táta si skočil do hotelového obchůdku v přízemí pro jednu ,,kuželku," nám koupil Ledňáčky a mamce tonika v malé skleněné baculaté flašce. Iveta se koupala v řece, já se houpala na houpačce a naši vegetili na dece. Kochali se přitom pohledem na řeku a na protější břeh, kde stály krásné rodinné chaloupky. Občas jsme si všichni zahráli kuželky, které byly hned vedle volejbalového hřiště. Měli to tam prostě super zařízené, nechybělo nic.

Když jsem byla větší, chodívali jsme se koupat hlavně k jezu. Přešlo se přes naší louku, cestičkou kolem trati se prošlo k tunýlku a ledovým potůčkem protékajícím pod tunýlkem nad jez. Voda byla tenkrát tak čistá, že jsme v ní u jezu sbírali slávky. Jak tam jsme se vyblbli. Sjížděli jsme řeku na matračkách, od jezu dolů, až pod naše chatky. Z lávky kousek nad jezem, skákali kluci do řeky. Kdo uměl plavat, plaval od jezu pod lávku, a když se unavil, tak se prostě vrátil po louce. Kdo neuměl, hrál si na kamenech pod jezem nebo se čvachtal s rukávkama nad. Když bylo málo vody, řeka nad jezem se proměnila v ,,bazén," na suchém jezu se lidi opalovali a voda protékala jen šlajsnou. Tam jsme také závodili, kdo ji přejde, když byla otevřená či po prknech, když byla zavřená. Přes lávku nad řekou jsme běhali tátům pro pivo do mlejna, kterej byl začátkem vesnice Samopše na pravém břehu. Vždycky jsme se snažili tu lávku (most) rozhoupat. Jak jsme se vyblbli tam, tak se nevyblbnu ani v aquaparku.

,,Mami, já bych chtěla být ubytovaná tady, přímo nad řekou," Záviděla jsem lidem ze mlejna (tenkrát to měl podnik Vagónka Tatra Kolín), že se můžou rekreovat přímo u jezu, že mají hospůdku, slunečníky, lehátka. ,,Já bych zase Kájinko chtěla tamhle tu chatičku se zahrádkou," usmála se mamka a ukázala směrem ke dvěma větším chatám, které stály kousek od řeky, pod železniční zastávkou Samopše a měly krásnou zahrádku s posezením. Tady si majitel uměl vybrat místo.

Ale ani místo našich - Barrandovských chatiček nebylo k zahození. Za chatkami alej lískových oříšků, před chatkami velká louka plná žampionů, kousek na vláček, kterým jsme jezdili na výlety do Českého Štemberka nebo na nákupy do Sázavy.

Na nákupy jsme také chodívali pěšky lesem přes kopec. Byla to krásná procházka, kolem studánky, s výhledem na řeku. Občas jsme našli i nějakou houbu nebo pár borůvek.První cesta ve městě vedla do Sázavského kláštera. Jak by taky ne, když ho založil svatý Prokop, který pobýval i u nás ,,za barákem," v Prokopském údolí. ,,Počkejte na mne, musím najít na zvonici tři hvězdy, aby se mi splnilo přání." Fňukala jsem, když už naši a ségra odcházeli z kláštera. Vždycky mi to trvalo déle než ostatním. Chtěla jsem je najít, protože to opravdu fungovalo! ,,Mami a můžu si zase vybrat v papírnictví za mostem vystřihovací panenky?" ,,No jo, ale pak budeš až do večera hodná, jinak si ty vystřihovací panenky vystříhám já." Jak mě tyhle panenky a to jejich oblečení bavilo. Vydržela jsem kvůli nim i nezlobit. Hned u mostu, ve stánku PNS, kupovaly se pohledy a známky. V restauraci naproti papírnictví jsme si dali točenou limonádu, táta pivko a napsali jsme ty pohledy, aby došly dříve, než se vrátíme. Já pozorovala most, po kterém chodívala spousta lidí a pod ním se zastavovali vodáci. Ti se pak po stráni vyšplhali taky na jedno točené. Nezapomněli jsme dojít na horní náměstí do drogerie a k řezníkovi pro buřty. Poslední zastávka byla v nákupním středisku. Než mamka nakoupila jídlo, táta nám koupil nahoře v cukrárně zmrzlinu, abychom se s Ivetou před zpáteční cestou posilnily. I on si jednu dal. Táhnul totiž pak přes les velikánskej batoh plnej jídla. Ale táta byl silnej. Hubenej, ale šlachovitej a síly měl za tři.,,Nesežerte ty buřty, zítra je táborák," upozorňovala nás mamka, když jsme šly se ségrou spát. Iveta s knížkou, já s mými panenkami ze čtvrtky.

Někdy za námi jezdívali Dupalovi, takže jsem s Mirkem lítala celé dny po okolí a večer jsme si na louce pod hvězdami vyznávali lásku. Se sousedovic Mirkem jsme byli veliký kamarádi. Občas padlo nějaké vyznání, nějaká pusa, ale pak jsme se vrátili ke kamarádství, které trvalo patnáct let. Iveta byla ráda, že se mě zbavila a šla s Květou, starší sestrou Mirka k jezu. ,,Tak já jdu s Mirkem na stráň nad řeku na roští," křičím od houpaček směrem k chatce. Na houpačkách jsme se předháněli, kdo se víc rozhoupe, kdo vydrží co nejdéle ve stoje bez držení, prostě jsme si tyhle zvláštní houpačky užívali. Nikde jinde než v Samopších jsem je neviděla. ,,No hlavně nikam nespadněte," ozvalo se z chaty. Bylo nám asi dvanáct a mohli jsme do lesa, k řece, na stráň. Nádherné dětství!

Při hledání roští na večerní táborák, našli jsme občas i houby. ,,Půjdeme se podívat na skálu?" Přemlouval mě Mirek, ale tam se mi moc nechtělo - bála jsem se. Veliká skála nad řekou mi naháněla strach. Zvlášť, když jsem stála na okraji a koukala dolů do řeky. V pozdějším věku jsem tam chodívala snít a psát básničky. Když jsme se vrátili s chroštím, houpačky už byly obsazené. Byla jsem ráda, když v ostatních chatkách byly děti, ale ne mrňata. A ten rok tam byly jenom mrňata. Naštěstí přijeli na týden Dupaláci. Táta většinou nevěděl jaké rodiny do Samopší pojedou. Pokud nejel nějaký jeho kamarád. Takže jsem po každém příjezdu sondovala, kolik a jak starých dětí přijelo. Nejlepší bylo, když přijel nějakej kluk v mým věku. Vždycky jsem se kamarádila víc s klukama - vždycky jsem si s nimi víc rozuměla.

Poté co začala na Barrandově v kostymérně pracovat i paní Dupalová, problém byl vyřešen. Do jedné chatky Dupaláci, do druhé my. Chodili jsme společně na houby, přes les na nákupy, jezdili jsme na matračkách od jezu, na výlety motoráčkem a dělali jsme noční bojovku dětem z pionýrského tábora. Tenkrát to vymyslela Iveta s Květou a domluvilo se to s vedoucím tábora. Takové zpestření pro obě strany. My jsme se s Mirkem také zapojili, ale já měla větší strach než ty děti. Ještě teď vidím, jak se za jejich chatkou klepu strachy, místo toho, abych je strašila.

,,To mám kliku, že tu nejsem na táboře, ale s rodiči a s Mirkem." Říkala jsem si, když jsem sedávala na stráni nad táborem, na velkém kolotoči s Runcajsem a koukala se na jejich nástupy. Nesnášela jsem pionýrské tábory.

Samopše, to byly ty nejkrásnější prázdniny!!! Děkuju ti ROH.

Občas se do Samopší zajedu podívat, jen tak na odpoledne. V řece už se nikdo nekoupe, ale motoráček tam jezdí dál. Zastávka Samopše má stále stejnou čekárnu - to je retro. Kolotoč s Runcajsem tam ještě stojí, louka je někdy zarostlá, někdy ne. Ty skvělé houpačky už zůstaly jen před sousední chatou, Barrandovské zmizely. Ale před dvaceti lety, když jsem se tam jela podívat, ještě jsem se na nich zhoupla. I když bez držení jsem to neriskovala, vypadaly, že každou chvilku spadnou. Škoda! Můj druhý nejoblíbenější kolotoč s velkými sedadly je sice rozbitý, ale předloni tam ještě byl. A bylo mu víc jak čtyřicet let. Pionýrský tábor nefunguje. Na místě, kde stály chatky tábora, postavil nějakej debil ,,opičárnu." Hnusnej barák, kterej je v té oblasti jak ,,pěst na oko." Kdo tohle povolil? To zas někdo dostal nějakou tučnou obálku. To je hnus velebnosti!

Obchoďák v Sázavě se také moc nezměnil, jen se jmenuje Tesco a zrušili cukrárnu. Teď je cukrárna místo papírnictví. Dala jsem si tam s Erikou zmrzlinu a zavzpomínala. Zašly jsme i do Sázavského kláštera. Erika našla hvězdy hned, mě to zase trvalo. ,,Počkej na mě, já je ještě nenašla," křičela jsem na ni, stejně jako na mamku před vice než třiceti lety. A i po těch letech hvězdy zafungovaly. Jestli tam pojedete, něco si přejte, tam se přání plní!

Já si příště budu přát, abych se probudila v roce 1980, protože mi ta doba a rodiče neskutečně schází!!!

PS: Fotografie na mém blogu http://kajasimonovska.blogspot.it/

Nějak jsem se dnes rozepsala, takže sem už se nevešly.

Autor: Karla Šimonovská - Slezáková | čtvrtek 16.4.2015 15:08 | karma článku: 32.34 | přečteno: 2252x

Další články blogera

Karla Šimonovská - Slezáková

Nekritizuj

,,Ten umí to a ten zas tohle a všichni dohromady uděláme moc," zpívá se v jedné slavné veselohře, kterou všichni znají, ale mnozí by si ji měli pouštět každé ráno při probuzení. Pak by se možná chovali k druhým jinak.

20.2.2024 v 19:51 | Karma článku: 37.13 | Přečteno: 3036 | Diskuse

Karla Šimonovská - Slezáková

Padesátiletá Pipina

,,Ty jsi exhibicionista?" Zeptala se jedna žena mého přítele, když jsme se včera sešli před základní školou.

11.2.2024 v 20:44 | Karma článku: 33.63 | Přečteno: 1581 | Diskuse

Karla Šimonovská - Slezáková

Když Husák visel nad katedrou

Už spoustu let jsem měla jedno přání, které jsem si chtěla splnit. Nečekejte ale nějaké touhy po dalekých cestách nebo po vilce za Prahou - kdo by jí uklízel ;)

22.10.2023 v 22:36 | Karma článku: 35.82 | Přečteno: 4182 | Diskuse

Karla Šimonovská - Slezáková

Nenechám se vyhazovat!

Pokud vás někdy někdo odněkud vyhazoval (mně se to stalo už několikrát), znáte ten slastný pocit, když jste ve SVÉM.

4.9.2023 v 6:33 | Karma článku: 41.17 | Přečteno: 8831 | Diskuse

Další články z rubriky Osobní

Tereza Ledecká

IQ tykve ?

Jednou v Básnících se Štěpán Šafránek zeptal pana profesora, "Jak člověk pozná, že je blb?" Pamatujete, co mu na to odpověděl? "Chytrej člověk to nepozná nikdy, a blbci je to jedno!" Tak vám přeju, ať nikdy nedojdete poznání...

28.3.2024 v 14:15 | Karma článku: 6.73 | Přečteno: 104 |

Lucie Svobodová

Magor

Přátelé, širší rodina - každý reagoval na mé členství odlišně. Někteří na mě neustále křičeli, že jsem magor. Jiní si to pravděpodobně také mysleli, ale rozhodli se nechat si to pro sebe.

28.3.2024 v 8:59 | Karma článku: 11.05 | Přečteno: 980 | Diskuse

Vlastík Fürst

Pravopis máš hrozný, ale piš dál!

Jaké máte vzpomínky na svá školní léta? Měli jste také svého oblíbeného učitele - učitelku? Nebo jste dokonce byli platonicky zamilovaní do vaší kantorky - kantora?

27.3.2024 v 14:30 | Karma článku: 21.81 | Přečteno: 453 | Diskuse

Tereza Ledecká

Sněžkolezkyně

My Češi jsme pověstní svými nákupními výpravami do Polska, ale věřte, že na dně Lomniczky nic nekoupíte, a ještě za to draze zaplatíte

20.3.2024 v 23:29 | Karma článku: 10.92 | Přečteno: 294 |

Jiří Kačír

Recenze hry Baldur's Gate 3 a nových pravidel D&D 5E

Baldurs Gate 3 je RPG hra postavená na pravidlech Dungeons & Dragons, konkrétně na jejich nejnovější verzi 5E. Oproti verzím 3.5 a 4.0, které se používaly někdy od roku 2000 až do teď, se ve verzi 5E provedla spousta změn.

17.3.2024 v 13:41 | Karma článku: 0.00 | Přečteno: 68 | Diskuse
VIP
Počet článků 264 Celková karma 0.00 Průměrná čtenost 3464

Pražanda, která žila 12 let ve střední Itálii, ráda na ni vzpomíná, ale ještě raději vzpomíná na osmdesátá léta v Československu.

Co mě baví? Žít, snít a vzpomínat :) 

Má kniha Zrzavé dětství v socialismu.... jestli se chcete vrátil v čase......, tak tady!

 

Zrzavé dětství v socialismu

Rána pro britskou monarchii. Princezna Kate má rakovinu, chodí na chemoterapii

Britská princezna z Walesu Kate (42) se léčí s rakovinou. Oznámila to sama ve videu na sociálních sítích poté, co se...

Smoljak nechtěl Sobotu v Jáchymovi. Zničil jsi nám film, řekl mu

Příběh naivního vesnického mladíka Františka, který získá v Praze díky kondiciogramu nejen pracovní místo, ale i...

Rejžo, jdu do naha! Balzerová vzpomínala na nahou scénu v Zlatých úhořích

Eliška Balzerová (74) v 7 pádech Honzy Dědka přiznala, že dodnes neví, ve který den se narodila. Kromě toho, že...

Pliveme vám do piva. Centrum Málagy zaplavily nenávistné vzkazy turistům

Mezi turisticky oblíbené destinace se dlouhá léta řadí i španělská Málaga. Přístavní město na jihu země láká na...

Kam pro filmy bez Ulož.to? Přinášíme další várku streamovacích služeb do TV

S vhodnou aplikací na vás mohou v televizoru na stisk tlačítka čekat tisíce filmů, seriálů nebo divadelních...