Na vrcholu
Ale dnes bylo krásně a sedět doma u televize či u počítače, to by byl hřích. ,,Hele, zajdem na hrad? Já tam byla naposledy před dvěma lety se ségrou a ty?" Koukal na mne, jako bych spadla z višně. ,,Jako pěšky? Já tam byl před x lety, ale víš jak je to do kopce?"
Pěšky jsme to šli jen jednou, když se šel pochod míru. Chodí se z Perugie do Assisi každý rok, ale nám to bohatě stačilo z Bastie. Dnes - po dlouhé ,,gaučingové" zimě (gaučing je nejoblíbenější sport Maurizia), nebylo vhodné jít pěšky z Bastie, kde bydlíme. Asi by jsme skončili v Assisi na pohotovosti, ne na hradě.
I když jsme vyjeli autem na horní parkoviště, stále to byl kus do kopce a na teploměru pětadvacet stupňů.
Alespoň jsem procházeli Assisi tam, kde jsme to ještě neznali. Všimněte si těch dveří. Ve všech okolních domech je výška vstupních dveří stejná - to by bylo boulí, bydlet tady.
I ve střední Itálii, v městečku, kde je samej kámen, můžete potkat zahradu plnou palem. Miluju palmy.
Cestou je i pár zajímavostí. Tahle je tedy dost nechutná, ale musela jsem vám ji vyfotit. Doufám, že nejíte. Pokud ano, odložte talíř - pro jistotu.
,,Kájo, koukej na ty kamínky přilepený na plotě," říkal mi synovec, když jsme tudy procházeli před x lety. Já už tenkrát věděla od Francesca, že to nejsou kamínky. ,,Fuj, nesahej na to, to jsou vyžvejkaný žvejkačky." Někdo má zámečky na mostě, někdo žvejkačky na plotě. Kdo a proč to začal - nevím. Ale je vidět, že je to tradice. Už deset let to tam je - možná i víc, ale naštěstí plot trochu zarostl, takže z deseti metrů jsou vidět tak tři.
Zpocená jak dveře od chlíva, konečně jsem pod hradem.
,,Jé bar, dáme si kafe?" Potřebovala jsem si trochu odfrknout. Kapučíno a zmrzlina, půl hodinky přestávka a jde se na hrad Rocca Maggiore, který začali stavět v roce 1173. Mne začali ,,stavět" o osm set let později, ale Rocca Maggiore je teda zachovalejší. Po několika desítkách schodů, musela jsem si zase odpočinout. No nedivte se, zima byla dlouhá, lenost přibyla, fyzička ubyla.
Úzkým točitým schodištěm, kam se má nožka číslo jednačtyřicet nevešla, tudíž jsem stoupala bokem a vzpomněla jsem si na lyžařský výcvik v sedmé třídě, dostali jsme se na první věž. Assisi jsme měli jako na dlani.
To teda byla panoramata!
Funěla jsem tedy jako lokomotiva, ale byla to fakt nádhera. Tady na té fotce dole, tam bydlíme.
Úzkým a dlouhým tunelem, dostali jsme se na druhou věž. Naštěstí tam bylo málo lidí, jinak bych v tom tunelu měla prsa o dvě čísla menší. Tunel je tak úzkej , že se s protijdoucím prostě musíte třít. A jelikož jsou Američani docela obézní národ, třeli se všichni, i když jsem strčila zadek do okýnka, abych se co nejvíce uklidila.
Maurizio se hned po výstupu na druhou věž posadil. Myslela jsem, že ho bolej záda, ale to nebyl ten problém. Na druhé věži nebyla zeď, jen nízký plot a on má závratě. Vypadal docela komicky, ovšem do smíchu mu moc nebylo. Ale i když seděl - fotil.
A že bylo co fotit.
Fotila jsem jako Japončíci, takže se mi tady na té věži vybil telefon. Ale nevadí, Kája si poradí a štípla jsem telefon Mauriziovi. On fotil svým úžasným fotoaparátem, ze kterého uvidím fotky nejdříve za měsíc. Ital - na všechno má dost času.
Před odchodem jsme se ještě zašli podívat na výstavu, kde byl mimo jiné i pás cudnosti, který mne zaujal svou ,,pohodlností.
Naštěstí na hradě není restaurace - domů bych se tím úzkým východem pravděpodobně nedostala. Na tom hradě je prostě všechno nějaké trpasličí.
Do restaurace jsme si raději zašli dole v Assisi, kde kostel Svatého Františka a typické italské uličky nikdy neomrzí.
Arrivederci ..............třeba někdy tady v Assisi.
Karla Šimonovská - Slezáková
Nekritizuj
,,Ten umí to a ten zas tohle a všichni dohromady uděláme moc," zpívá se v jedné slavné veselohře, kterou všichni znají, ale mnozí by si ji měli pouštět každé ráno při probuzení. Pak by se možná chovali k druhým jinak.
Karla Šimonovská - Slezáková
Padesátiletá Pipina
,,Ty jsi exhibicionista?" Zeptala se jedna žena mého přítele, když jsme se včera sešli před základní školou.
Karla Šimonovská - Slezáková
Když Husák visel nad katedrou
Už spoustu let jsem měla jedno přání, které jsem si chtěla splnit. Nečekejte ale nějaké touhy po dalekých cestách nebo po vilce za Prahou - kdo by jí uklízel ;)
Karla Šimonovská - Slezáková
Nenechám se vyhazovat!
Pokud vás někdy někdo odněkud vyhazoval (mně se to stalo už několikrát), znáte ten slastný pocit, když jste ve SVÉM.
Karla Šimonovská - Slezáková
Tak jsem zase v Itálii :)
Moc ráda se vracím do mého druhého ,,domova," kterým je Itálie. Miluju tu spoustu věcí, ale jedno mám nejraději ...
Karla Šimonovská - Slezáková
Svlékněte se, uvolněte a vychutnejte si tu slast
Ženy odhoďte podprsenky i kalhotky, pánové slipy či trenky ... a nejen. Pak uvidíte, jak si to léto lépe užijete.
Karla Šimonovská - Slezáková
Čtenářům blogů iDNES
Budu chvilku hlasem blogerů, když oni jsou bez hlasů, ač čtenářů i diskutujících mají víc než dost.
Karla Šimonovská - Slezáková
Na seniory mi nesahejte!
,,To je hrozný, zase důchodcům přidali, ti se mají líp než my pracující. Baba jedna stará, dědek plesnivej."
Karla Šimonovská - Slezáková
Jsem prý blázen
,,Ty jsi blázen, ty nejsi normální, ty jsi magor," slyšela jsem nejednou. Ano, žiju dvojí život, i když to tak na první pohled nevypadá. Někdy mě to těší, někdy je mi z toho zase smutno, ale jinak to nejde a už asi nikdy nepůjde.
Karla Šimonovská - Slezáková
Jarní milování
Dnešní článek je o milování, protože podle mne je to společně se zdravím to nejdůležitější, co v životě máme.
Karla Šimonovská - Slezáková
V Německu bych žít nechtěla
,,Domove sladký domove." Řekla jsem si hned na letišti, po návratu z Kolína nad Rýnem. My si vůbec neuvědomujeme, v jak klidné a krásné zemi žijeme.
Karla Šimonovská - Slezáková
Výrobky z dob socialismu mě dokáží potěšit iDNES
Místo dětského psychologa vařečka, pásek nebo pár facek. Místo televize knížka s baterkou pod peřinou. Místo tabletu asfalt a barevné křídy. A přesto na dětství sedmdesátých a osmdesátých let všichni tak rádi vzpomínáme.
Karla Šimonovská - Slezáková
Hotely na jednu noc
,,Já bych to dělat nemohla, já bych se bála," řekla mi nejedna z mých kamarádek. Ale mě to baví, je to cestování, poznávání nového a ještě za to mám peníze. Navíc konečně tu mojí pusu využiju i na něco jiného, než na průsery.
Karla Šimonovská - Slezáková
Snad každý má ve středním věku nějaké to trápení
,,Proč já se takhle svévolně trápím, proč tu stojím jak jelito s očima plnýma slz místo toho, abych se někde courala v nákupáku nebo zašla za kámoškou na kafe. Né, já opravdu nejsem normální.“
Karla Šimonovská - Slezáková
Obyčejný život je neobyčejný
Včerejší pracovní cesta Prahou mě donutila k zamyšlení, které mě provází celým dnešním dnem a všude tu paní z ulice vidím. Možná by ji měla vidět i spousta jiných lidí.
Karla Šimonovská - Slezáková
Jak jsem byla na křtu knížky aneb Knihovna Václava Havla je takový obýváček
A že to byl křest zajímavý. Patrik Banga křtil svojí knihu, kterou mu pokřtil režisér Václav Marhoul, spisovatel Jáchym Topol a spisovatelka Petra Dvořáková. Hrála kapela, víno teklo proudem, všude kamery a byla jsem tam taky já!
Karla Šimonovská - Slezáková
Ano bylo líp, ale bylo i hůř aneb Jsme hodně zhýčkaní
Vzpomenete si ještě na svoje dětství a mládí? Na to jak jste se měli, co jste jedli, kam jste jezdili, jak vaše rodiče doma dřeli? Porovnejte to s tím, jak se máte dnes a přestaňte si stěžovat!
Karla Šimonovská - Slezáková
Rozdíly mezi Českou republikou a Itálií jsou stále stejné a nepřehlédnutelné
Je to přesně 22 let, co jsem se srdcem svázala s Itálií a každá cesta tam, je pro mne plná emocí, vjemů a zážitků. A tak, když mi ve čtvrtek pan ředitel oznámil, že bych mohla letět pracovně na veletrh čokolády do Assisi
Karla Šimonovská - Slezáková
Blbý a blbější na Moravě
Češi, Moraváci, Slováci - všude se najdou blbci, ale na lodích na Baťově kanálu si minulý víkend snad udělali československý sraz!
Karla Šimonovská - Slezáková
Miluju návraty do osmdesátých let
Jsem vděčná za cokoli, co mi připomene dětství, ať už jsou to věci nebo místa. Takže když mě kolegyně Péťa pozvala na jejich třítýdenní dětský tábor, jela jsem s radostí, i když jsem jako malá pionýrské tábory strašně nenáviděla.
předchozí | 1 2 3 4 5 6 7 ... | další |
- Počet článků 264
- Celková karma 35,43
- Průměrná čtenost 3736x
Co mě baví? Žít, snít a vzpomínat :)
Má kniha Zrzavé dětství v socialismu.... jestli se chcete vrátil v čase......, tak tady!