Jsou pryč ty doby, kdy chodila jsem venku bosa a na lučním zvonku třpytila se rosa
Nevím jak se jmenuje ta malá kytička, ani ty přítulné kočky, ale obojí mi připomíná dětství. Co my měli kolem baráku toulavejch koček a různejch kytiček, které vídám i tady v Itálii.
Dokonce jsem si teď koupila v zahradnictví jednu fialovou, která divoce rostla u nás v parku (Brčál menší - Barvínek). Úplně jsem uviděla náš zámeček a zámecký park, a tak jsem chtěla mít kousek toho parku i na balkoně.
Na loukách tu roste hojně i čekanka. Prsty jsme od ní měli vždy zelené, ale utrhnout nešla. A zrovna ta barva se nám tak hodila do našich letních pugétů. Vždycky nás to tak naprdlo, že jsme ji chudinku rvali i s kořenama, a pak kamenem drtili stonek - kazisvěti. Kakost luční, o jehož jméně jsem tenkrát neměla ani ponětí, zdobil naše dětské nehtíky. Jeho květ měl přesně pět lístků, na pět prstů. Naslinit, přilepit a na nic nesahat - jen se kochat.
Také fialek tu jsou plné parky. Jen už nedělám pugétek pro maminku jako tenkrát, když jsme na ně jako děti chodívaly k cestičce, která vedla ze Žlutky na Srpeček a na svahu mezi stromy a roštím je trhaly dlouhé hodiny. To byla fuška, natrhat jeden puget fialek, kolem dokola dát pěkně listy a zavázat to trávou. Titěrná práce. A většinou se nám to rozpadalo mezi prsty. Ovšem radost našich maminek a babiček byla veliká. Občas se na stráních našel i divoký petrklíč, ale to spíš v Prokopáku.
I sedmikrásek tu máme habaděj, ale nikdy jsem tu neviděla dítě, které by si sedlo na trávník a pletlo věneček, jako my, Hlubočepské holky.
Jelikož Dalejský potok protíná celé Hlubočepy, pletly jsme s holkama často věnečky z pampelišek či sedmikrásek a pouštěly je po vodě. Pak jsme utíkaly od můstku k můstku, abychom viděly, jak krásně plavou za naším vysněným ,,princem." Myslely jsme si, že si nás podle toho věnečku nějakej ten fešák najde. Ale věneček se většinou zašprc o větev či o kámen a ani deset šutráků hozených z mostu tím směrem nepomohlo - maximálně se rozpadl. Možná proto jsem zůstala tak dlouho na ocet.
Ze sedmikrásek jsme také otrhávaly lístečky s říkankou: ,,štěstí, neštěstí, láska, manželství, kytička, hubička, dítě, smrt." Je to zvláštní, ale nepamatuji, že by u otrhávání skončil někdo slovem smrt, i když ,,jel" říkanku několikrát dokola. Druhá říkanka byla: ,,má mě rád, nemá mě rád, láskou se souží, po jiné touží." To samé jsme dělávaly s akátovými listy. Těch bylo v parku dost.
Park byl také plný lopuchů. Ty výborně posloužily, když jsi venku ,,musel," ale domů se ti nechtělo. Jeden se v nich krásně schoval a byly jemnější než ten skládanej a povoskovanej toaleťák. No, on byl jakýkoliv list jemnější, než ten ,,luxusní" toaletní papír. Ovšem pokud jsme lopuchy používaly při hrách jako klobouky, deštníky a nebo sukýnky, muselo se při sběru koukat, kam se šlape. Nejednou si člověk našlápl!
Na skalnatých kopcích Prokopského údolí a Dívčích hradů rostla kytička, které moje babička říkávala slzička Panenky Marie. ,,Tu nikdy Kájinko netrhej, to přináší smutek," říkávala mi babička Boženka, když jsem se šplhala na skálu za tím růžovým kvítečkem. Říkalo se, že pokud se utrhne, bude Panna Marie plakat. Babička pro mne tu pověru trochu upravila, abych neorvala půlku Prokopáku. Pamatuji, že jednou jsem ji utrhla, a pár dní nato dostala doma pěkně na držku, takže jsem si hezky pořvala. Zajisté za to mohla poznámka v žákovské knížce a ne slzička Panenky Marie, ale po této zkušenosti už jsem nikdy neriskovala. Dokonce jsem ji zakazovala utrhnout i mým kamarádkám. Jeden nikdy neví! Na skalnatých kopcích rostly také krásně voňavé ,,polštářky" mateřídoušky. Ve Žlutce, na skále nad tratí, lehávaly jsme si mezi ně a opájely se jejich vůní.
A co taková chrpa polní, která voněla jako bonbony Bon Pari nebo malá bílá kytička s vůní piva. Říkali jsme jí jako děti ,,pivoňka" a ,,opíjely se" její vůní. Některé rostlinky z luk a hájů jsme nejen čichaly, ale i konzumovaly.
Šťovík si pamatuji z Okoře. Jiroušovi, kamarádi mých rodičů měli pod Okořem chatu a my k nim občas zajeli na sobotu. Krásná osada, ve které nechyběl totem, ohniště a kolotoče pro děti, ta byla plná šťovíku. Já i holky Jiroušovy jsme stály u té mokřiny a přežvykovaly ty listy jako malá telátka. Tenkrát jsme byly roztomilé, teď už bychom na té louce vypadaly jak staré krávy. Jo, čas nezastavíš.
Na Dívčích hradech nám zase jako svačinka posloužily trnky. Spousty keříčků plných těch malých kuliček podobných borůvkám, ty nám pěkně zkřivily a stáhly huby.
Z hluchavek jsme vytrhávaly růžové i bílé květy a cucaly jsme z nich tu sladkou kapku šťávy. Včely z nás měly radost.
Nebo žlutá lesklá kytička, které se říkávalo knedlík. Proč? Tak to už fakt nevím. Naštěstí jsem ji nikdy nechutnala. Až teď jsem se dočetla, že je jedovatá.
A jako ropuchy před prasknutím jsme vypadaly, když jsme se učily v Samopších na louce pískat na stéblo trávy, u čehož jsem si leda oslintala ruce a jestli jsem pískla dvakrát, tak to byla náhoda. Pískání na trávu ani na prsty mi nikdy nešlo. S holkama Jiroušovejma jsem si v dětství užila, kde těm je teď konec.
V uličce, která vedla od školy k našemu domu rostl vlaštovičník. Ten jsme používaly na bradavice. Mně se udělala v životě naštěstí jen jedna, ale zabralo to - doporučuji!
Z vlčích máků, kterých byly plné louky i pole, dělávaly jsme makové panenky. No já spíš strašidýlka, nikdy jsem nebyla nijak zručná.
Nejkrásnější a nejjemnější byl zvoneček. Těch bylo u nás hodně málo, možná proto se nám zdál tak úchvatný. A když na něm byly kapky rosy, tak byl ještě krásnější.
,,Zuj si Kájo boty, chodit bosa je zdravé, nebudeš mít ploché nohy." Říkávali naši, když jsem běhala s dětmi po louce. ,,Ale co když mě píchne včela," bála jsem se. ,,Na to se neumírá," smál se táta.
Je krásné běhat bosa, ale v dnešní době není problém vosa!
Karla Šimonovská - Slezáková
Nekritizuj
,,Ten umí to a ten zas tohle a všichni dohromady uděláme moc," zpívá se v jedné slavné veselohře, kterou všichni znají, ale mnozí by si ji měli pouštět každé ráno při probuzení. Pak by se možná chovali k druhým jinak.
Karla Šimonovská - Slezáková
Padesátiletá Pipina
,,Ty jsi exhibicionista?" Zeptala se jedna žena mého přítele, když jsme se včera sešli před základní školou.
Karla Šimonovská - Slezáková
Když Husák visel nad katedrou
Už spoustu let jsem měla jedno přání, které jsem si chtěla splnit. Nečekejte ale nějaké touhy po dalekých cestách nebo po vilce za Prahou - kdo by jí uklízel ;)
Karla Šimonovská - Slezáková
Nenechám se vyhazovat!
Pokud vás někdy někdo odněkud vyhazoval (mně se to stalo už několikrát), znáte ten slastný pocit, když jste ve SVÉM.
Karla Šimonovská - Slezáková
Tak jsem zase v Itálii :)
Moc ráda se vracím do mého druhého ,,domova," kterým je Itálie. Miluju tu spoustu věcí, ale jedno mám nejraději ...
Karla Šimonovská - Slezáková
Svlékněte se, uvolněte a vychutnejte si tu slast
Ženy odhoďte podprsenky i kalhotky, pánové slipy či trenky ... a nejen. Pak uvidíte, jak si to léto lépe užijete.
Karla Šimonovská - Slezáková
Čtenářům blogů iDNES
Budu chvilku hlasem blogerů, když oni jsou bez hlasů, ač čtenářů i diskutujících mají víc než dost.
Karla Šimonovská - Slezáková
Na seniory mi nesahejte!
,,To je hrozný, zase důchodcům přidali, ti se mají líp než my pracující. Baba jedna stará, dědek plesnivej."
Karla Šimonovská - Slezáková
Jsem prý blázen
,,Ty jsi blázen, ty nejsi normální, ty jsi magor," slyšela jsem nejednou. Ano, žiju dvojí život, i když to tak na první pohled nevypadá. Někdy mě to těší, někdy je mi z toho zase smutno, ale jinak to nejde a už asi nikdy nepůjde.
Karla Šimonovská - Slezáková
Jarní milování
Dnešní článek je o milování, protože podle mne je to společně se zdravím to nejdůležitější, co v životě máme.
Karla Šimonovská - Slezáková
V Německu bych žít nechtěla
,,Domove sladký domove." Řekla jsem si hned na letišti, po návratu z Kolína nad Rýnem. My si vůbec neuvědomujeme, v jak klidné a krásné zemi žijeme.
Karla Šimonovská - Slezáková
Výrobky z dob socialismu mě dokáží potěšit iDNES
Místo dětského psychologa vařečka, pásek nebo pár facek. Místo televize knížka s baterkou pod peřinou. Místo tabletu asfalt a barevné křídy. A přesto na dětství sedmdesátých a osmdesátých let všichni tak rádi vzpomínáme.
Karla Šimonovská - Slezáková
Hotely na jednu noc
,,Já bych to dělat nemohla, já bych se bála," řekla mi nejedna z mých kamarádek. Ale mě to baví, je to cestování, poznávání nového a ještě za to mám peníze. Navíc konečně tu mojí pusu využiju i na něco jiného, než na průsery.
Karla Šimonovská - Slezáková
Snad každý má ve středním věku nějaké to trápení
,,Proč já se takhle svévolně trápím, proč tu stojím jak jelito s očima plnýma slz místo toho, abych se někde courala v nákupáku nebo zašla za kámoškou na kafe. Né, já opravdu nejsem normální.“
Karla Šimonovská - Slezáková
Obyčejný život je neobyčejný
Včerejší pracovní cesta Prahou mě donutila k zamyšlení, které mě provází celým dnešním dnem a všude tu paní z ulice vidím. Možná by ji měla vidět i spousta jiných lidí.
Karla Šimonovská - Slezáková
Jak jsem byla na křtu knížky aneb Knihovna Václava Havla je takový obýváček
A že to byl křest zajímavý. Patrik Banga křtil svojí knihu, kterou mu pokřtil režisér Václav Marhoul, spisovatel Jáchym Topol a spisovatelka Petra Dvořáková. Hrála kapela, víno teklo proudem, všude kamery a byla jsem tam taky já!
Karla Šimonovská - Slezáková
Ano bylo líp, ale bylo i hůř aneb Jsme hodně zhýčkaní
Vzpomenete si ještě na svoje dětství a mládí? Na to jak jste se měli, co jste jedli, kam jste jezdili, jak vaše rodiče doma dřeli? Porovnejte to s tím, jak se máte dnes a přestaňte si stěžovat!
Karla Šimonovská - Slezáková
Rozdíly mezi Českou republikou a Itálií jsou stále stejné a nepřehlédnutelné
Je to přesně 22 let, co jsem se srdcem svázala s Itálií a každá cesta tam, je pro mne plná emocí, vjemů a zážitků. A tak, když mi ve čtvrtek pan ředitel oznámil, že bych mohla letět pracovně na veletrh čokolády do Assisi
Karla Šimonovská - Slezáková
Blbý a blbější na Moravě
Češi, Moraváci, Slováci - všude se najdou blbci, ale na lodích na Baťově kanálu si minulý víkend snad udělali československý sraz!
Karla Šimonovská - Slezáková
Miluju návraty do osmdesátých let
Jsem vděčná za cokoli, co mi připomene dětství, ať už jsou to věci nebo místa. Takže když mě kolegyně Péťa pozvala na jejich třítýdenní dětský tábor, jela jsem s radostí, i když jsem jako malá pionýrské tábory strašně nenáviděla.
předchozí | 1 2 3 4 5 6 7 ... | další |
- Počet článků 264
- Celková karma 35,43
- Průměrná čtenost 3736x
Co mě baví? Žít, snít a vzpomínat :)
Má kniha Zrzavé dětství v socialismu.... jestli se chcete vrátil v čase......, tak tady!