Úsměv, na který se nezapomíná
Hlubočepy 1993 :-D
A tam jsem ho poznala - kluka s úsměvem, na který se nezapomíná.
Honza byl hezkej, milej a stále usměvavej kluk. Kde jsem ho viděla prvně, to už si nepamatuji, ale ten jeho úsměv vidím do dneška.
Všichni jsme chodili společně ven, na fotbalové hřiště i na diskotéku. Snad právě na té diskotéce jsem se s Honzou dala dohromady. Tancovala jsem s ním ploužák, diskžokej pouštěl písničku ,,Jen blázen žárlí" a Honza si jí pobrukoval těsně vedle mého ucha. Nejenže miluji, když mi chlap zpívá, ale uši ...... .
Lucka tenkrát chodila s Alešem, Petra s Petrem a já začala chodit s Honzou.
V té době už jsem nepracovala v elektru na Andělu, ale v Centroglobu na Sokolovské. Moji kolegové a kamarádi Petr a Přemek, kteří pracovali chvilku u nás - v prodejně na Nádražní, si otevřeli na Florenci svoji prodejnu. Jelikož mě měli rádi a já je, neváhala jsem ani minutu, když mi nabídli, ať jdu pracovat k nim.
Měla jsem to do práce sice o kus dál, ale na Andělu už to nebylo to co dřív. Náš vedoucí Jirka zblbnul - doslova. Na vině tomu byla sexy Ivona z Černošic, která tenkrát nebyla ještě ani plnoletá. Omotala si našeho šéfa kolem prstu a ten se změnil k nepoznání. O obchod se musela starat zástupkyně vedoucího Radka. Jelikož toho na ní bylo moc, nastal zmatek, hádky a postupný odchod nás všech. U kluků v Centroglobu to bylo fajn. Starali se o mne jak o vlastní a jezdila jsem s nima na veletrhy. Na ten první mi dokonce koupili krásné šaty a kabát, jelikož elegantní věci jsem v šatníku neměla a vlastně do dnes ani moc nemám. Jsem spíš sportovní typ - ovšem jen v oblékání!
Honza pro mne jezdil do práce, chodili jsme na Petřín, do kina, k nám, k nim. No znáte to - romantika........a já romantiku miluji.
Jenže v tom období jsem jezdila i do Poříčí nad Sázavou, na chatu kamarádky Gábiny. Úžasná chatička, malebná vesnička a léto u rybníka. To se pak prostě nějak stane, že potkáte spoustu nových lidí - kluků a ,,zapomenete," že jeden na vás čeká v Praze. Já vím, nemělo by to tak být, ale bylo. ,,Ať se mládí vydovádí,"říkávalo se ne?
Od rybníka se šlo do hospody, pak nějakej ten táborák, doprovod domů pod hvězdami, ať nejdeme s Gábou samy a bylo ,,vymalováno." Romantika ,,přebila" romantiku a takhle jednou do Prahy, místo vlakem s Gábinou, jela jsem autem s Pavlem.
Nevěděla jsem, jak to Honzovi říct. Naše číslo 590269 na Hlubočepské 33/2 zvonilo furt a mamka jen kroutila hlavou.
Jeden den pro mne do práce přijel Pavel. Klukům v Centroglobu už jsem své srdce vylila, takže se nedivili, když se místo milého tmavovlasého kluka, objevil dvoumetrový frajírek. Jen mi říkali ,,řekni to Honzovi, je to hodnej kluk." Chtěla jsem mu to říct, ale nestihla jsem to.
Když jsem šla ten den s Pavlem za ruku v metru na Sokolovské, Honza šel proti nám - šel pro mne do práce.
Nejraději bych se v tu chvilku propadla do kanálu. Ten jeho nezapomenutelný úsměv se ztratil a oči posmutněly. Šla jsem k němu. ,,Promiň," to jsem mu řekla určitě, ale co víc, to nevím. Byla jsem romantik a potvora v jednom. Takovej ,,anděl s ďáblem v těle."
Když o tom teď píšu, vidím ten krásný úsměv, ale i ty smutné oči.
Nedávno jsem Honzovi zavolala - po dvaceti letech. ,,Ahoj Honzo, tady Kája, ty už si na mne asi nepamatuješ." A z druhé strany slyším ten stejný hlas, jako před dvaceti lety a hlavou mi probleskne ten jeho úsměv. ,,Ahoj, no jak pak by ne, Kájina, jak se máš?" Pokecali jsme, bylo to fajn.
To už je druhej kluk, který se mnou po dvaceti letech mluví tak, jako bychom se viděli minulý týden.
Hlas mají stále stejný - nemění se jako tělo, nestárne. To jsem si nikdy neuvědomila. Asi proto, že jsem nikdy nevolala nikomu, koho jsem neslyšela víc jak dvacet let.
Jsem ráda, že lidé ty špatné věci zapomínají a nebo odpouštějí. Já budu muset poprosit o to odpuštění x krát.
Kéž by byl každý tak milý a velkorysý jako David a Honza!!!
Karla Šimonovská - Slezáková
Nekritizuj
,,Ten umí to a ten zas tohle a všichni dohromady uděláme moc," zpívá se v jedné slavné veselohře, kterou všichni znají, ale mnozí by si ji měli pouštět každé ráno při probuzení. Pak by se možná chovali k druhým jinak.
Karla Šimonovská - Slezáková
Padesátiletá Pipina
,,Ty jsi exhibicionista?" Zeptala se jedna žena mého přítele, když jsme se včera sešli před základní školou.
Karla Šimonovská - Slezáková
Když Husák visel nad katedrou
Už spoustu let jsem měla jedno přání, které jsem si chtěla splnit. Nečekejte ale nějaké touhy po dalekých cestách nebo po vilce za Prahou - kdo by jí uklízel ;)
Karla Šimonovská - Slezáková
Nenechám se vyhazovat!
Pokud vás někdy někdo odněkud vyhazoval (mně se to stalo už několikrát), znáte ten slastný pocit, když jste ve SVÉM.
Karla Šimonovská - Slezáková
Tak jsem zase v Itálii :)
Moc ráda se vracím do mého druhého ,,domova," kterým je Itálie. Miluju tu spoustu věcí, ale jedno mám nejraději ...
Karla Šimonovská - Slezáková
Svlékněte se, uvolněte a vychutnejte si tu slast
Ženy odhoďte podprsenky i kalhotky, pánové slipy či trenky ... a nejen. Pak uvidíte, jak si to léto lépe užijete.
Karla Šimonovská - Slezáková
Čtenářům blogů iDNES
Budu chvilku hlasem blogerů, když oni jsou bez hlasů, ač čtenářů i diskutujících mají víc než dost.
Karla Šimonovská - Slezáková
Na seniory mi nesahejte!
,,To je hrozný, zase důchodcům přidali, ti se mají líp než my pracující. Baba jedna stará, dědek plesnivej."
Karla Šimonovská - Slezáková
Jsem prý blázen
,,Ty jsi blázen, ty nejsi normální, ty jsi magor," slyšela jsem nejednou. Ano, žiju dvojí život, i když to tak na první pohled nevypadá. Někdy mě to těší, někdy je mi z toho zase smutno, ale jinak to nejde a už asi nikdy nepůjde.
Karla Šimonovská - Slezáková
Jarní milování
Dnešní článek je o milování, protože podle mne je to společně se zdravím to nejdůležitější, co v životě máme.
Karla Šimonovská - Slezáková
V Německu bych žít nechtěla
,,Domove sladký domove." Řekla jsem si hned na letišti, po návratu z Kolína nad Rýnem. My si vůbec neuvědomujeme, v jak klidné a krásné zemi žijeme.
Karla Šimonovská - Slezáková
Výrobky z dob socialismu mě dokáží potěšit iDNES
Místo dětského psychologa vařečka, pásek nebo pár facek. Místo televize knížka s baterkou pod peřinou. Místo tabletu asfalt a barevné křídy. A přesto na dětství sedmdesátých a osmdesátých let všichni tak rádi vzpomínáme.
Karla Šimonovská - Slezáková
Hotely na jednu noc
,,Já bych to dělat nemohla, já bych se bála," řekla mi nejedna z mých kamarádek. Ale mě to baví, je to cestování, poznávání nového a ještě za to mám peníze. Navíc konečně tu mojí pusu využiju i na něco jiného, než na průsery.
Karla Šimonovská - Slezáková
Snad každý má ve středním věku nějaké to trápení
,,Proč já se takhle svévolně trápím, proč tu stojím jak jelito s očima plnýma slz místo toho, abych se někde courala v nákupáku nebo zašla za kámoškou na kafe. Né, já opravdu nejsem normální.“
Karla Šimonovská - Slezáková
Obyčejný život je neobyčejný
Včerejší pracovní cesta Prahou mě donutila k zamyšlení, které mě provází celým dnešním dnem a všude tu paní z ulice vidím. Možná by ji měla vidět i spousta jiných lidí.
Karla Šimonovská - Slezáková
Jak jsem byla na křtu knížky aneb Knihovna Václava Havla je takový obýváček
A že to byl křest zajímavý. Patrik Banga křtil svojí knihu, kterou mu pokřtil režisér Václav Marhoul, spisovatel Jáchym Topol a spisovatelka Petra Dvořáková. Hrála kapela, víno teklo proudem, všude kamery a byla jsem tam taky já!
Karla Šimonovská - Slezáková
Ano bylo líp, ale bylo i hůř aneb Jsme hodně zhýčkaní
Vzpomenete si ještě na svoje dětství a mládí? Na to jak jste se měli, co jste jedli, kam jste jezdili, jak vaše rodiče doma dřeli? Porovnejte to s tím, jak se máte dnes a přestaňte si stěžovat!
Karla Šimonovská - Slezáková
Rozdíly mezi Českou republikou a Itálií jsou stále stejné a nepřehlédnutelné
Je to přesně 22 let, co jsem se srdcem svázala s Itálií a každá cesta tam, je pro mne plná emocí, vjemů a zážitků. A tak, když mi ve čtvrtek pan ředitel oznámil, že bych mohla letět pracovně na veletrh čokolády do Assisi
Karla Šimonovská - Slezáková
Blbý a blbější na Moravě
Češi, Moraváci, Slováci - všude se najdou blbci, ale na lodích na Baťově kanálu si minulý víkend snad udělali československý sraz!
Karla Šimonovská - Slezáková
Miluju návraty do osmdesátých let
Jsem vděčná za cokoli, co mi připomene dětství, ať už jsou to věci nebo místa. Takže když mě kolegyně Péťa pozvala na jejich třítýdenní dětský tábor, jela jsem s radostí, i když jsem jako malá pionýrské tábory strašně nenáviděla.
předchozí | 1 2 3 4 5 6 7 ... | další |
- Počet článků 264
- Celková karma 35,43
- Průměrná čtenost 3736x
Co mě baví? Žít, snít a vzpomínat :)
Má kniha Zrzavé dětství v socialismu.... jestli se chcete vrátil v čase......, tak tady!